Pojednání o akcích na čepel a neb co se u nás nenosí

(nebo nosí špatně ?)

 

Méně vědecký úvod jako pokus o výmluvu

Současný trend vývoje a zamýšlené změny pravidel mne vedou k zamyšlení nad některými aspekty přípravy v šermu, kterým jsem věnoval dosti značnou část svého života. Když jsem nahlédl do poslední příručky pro školení trenérů šermu, zjistil jsem, že je tam příliš málo pozornosti věnováno akcím na čepel.

Je to samozřejmě dáno tehdejšími možnostmi rozsahu publikace, tehdejší možnosti byly kvalitativně jiné při porovnání s těmi dnešními a když svaz dostal přidělený počet stránek tak se nedal překročit (je to možná trochu vulgární srovnání, ale zhruba to vystihuje skutečnost, nikdy nikdo totiž nedbal na to, že šerm je třeba technicky trochu náročnější než třeba fotbal ! ) a dnes jsme se dostali do trošku jiné polohy. Můžeme si vydávat co chceme, pokud na to máme (ale přitom nám nikdo, na rozdíl od dřívějška, nic nedá). Jasně bych ale rád deklaroval, že mně je současný přístup bližší !

Je tu ovšem ještě jiný aspekt, jiné zdůvodnění uvedeného nedostatku : Téměř všichni trenéři v Československu vycházeli buď přímo studenty nebo byli následníky studentů šermu na rakousko-uherské důstojnické škole ve Vídeňském Novém Městě a ta vycházela z klasické italské školy, a tam se kupodivu věnovalo poměrně málo péče akcím na čepel ! Nicméně československý šerm vychází z tohoto základu a zdůrazňuji, že jsme povinni velkou vděčností všem těm důstojníkům, kteří československý a následně i český šerm dovedli šerm do českého království a na Slovensko), případně na jeho dnešní úroveň. Pokud je někdo nespokojen, nechť zpytuje svoje svědomí, základ , a velmi dobrý, tu je !

Poznamenání si zasluhuje jenom, že je “drobným” problémem získání převahy nad soupeřovou čepelí, to je samozřejmě nejen potřeba procvičovat, ale v zápase se na ně zaměřit. Potom skýtá značné výhody při vedení boje a je dobrým předpokladem úspěchu ( všimněte si Francouzů ! ). Mimochodem, klasicky byl největší rozdíl mezi italskou a francouzskou školou právě v práci se soupeřovou čepelí.

 

Trošku (doufám, že málo ) vědecký úvod o akcích na čepel

Z čeho tedy budeme vycházet ? I když je to mnohým trenérům proti mysli musíme započít s ujasněním terminologie.

Podotýkám, že než se dostaneme k šermířským akcím na čepel to chvíli potrvá !

Především budeme hovořit o dotyku zbraní (co byste řekli zkřížení ?). Oba šermíři mohou zaujímat libovolnou (obrannou nebo útočně obrannou) polohu zbraně. Pokud je tento dotyk zbraní naprosto neutrální, nemá žádný ze šermířů žádnou převahu nad zbraní soupeře ! Je to samozřejmě v okamžiku, kdy zaujímají oba šermíři střehovou polohu (horní nebo spodní střeh). Mimochodem je zde na místě se zmínit o určité nejasnosti v šermířských pravidlech, která hovoří o přímém nebo nepřímém bodu, zastánci francouzské a italské školy se zde neshodnou. Právě zásada nepřímého bodu vychází z té polohy, kdy se zbraně soupeřů dotýkají. Jsou – li navzájem dosti daleko v žádném případě se jim nemůže podařit nepřímý bod, ale pokud se čepele dotýkají je zřejmé, že bod je možno vést přímo nebo nepřímo, podle vysvětlení v pravidlech šermu.)! Jakmile ovšem jeden ze šermířů zaujme některou z obranných poloh ( snad budeme hovořit o výzvě i když Francouzi za výzvu jednoznačně považují opuštění soupeřovy čepele ) a přitom bude soupeřova čepel na vnější straně (zde mám na mysli vnější stranu – od soupeře, tedy třeba nahoru (!) ale i na straně břicha ! ) jedná se o dotyk čepele v kvartě, sixtě atd. Samozřejmě zaujímá tuto polohu – dotyk pouze jeden ze soupeřů ( ! ), druhý musí mít polohu neutrální. Ovšem stejně tak nelze uskutečnit dotyk v kvartě, pokud by ji měli mít oba soupeři !

Odstranění čepele ze směru na platný povrch. Pravidla šermu vyžadují pro zrušení práva útočného vychýlení čepele zbraně útočníka z jejího směru na platný povrch soupeře. Poznamenávám, že tato zásada platí jak pro útok, tak pro linku. Linka zaujatá dříve nežli soupeř zahájí útočnou akci má právo (útočné) jinak platí samozřejmě útok. Vychýlit soupeřovu zbraň ze směru na platný povrch dává naopak právo obránce platně uskutečnit odvetnou akci (odbod). Linka (pro tuto situaci) znamená, že obránce drží zbraň s nataženou paží a čepel směřuje na platný povrch útočníka. Posouzení, zda bylo vyžadované vychýlení ze směru na platný povrch, dostatečné nebo ne, přináleží jednoznačně rozhodčímu ! A v této věci nelze vést polemiku, ostatně podobně jako při stanovení, toho, který ze soupeřů zahájil útok.

Metodicky můžeme rozdělit způsoby styku čepelí, na ty,které odstraňují čepel a ty, které získávají nad soupeřovou čepelí převahu. K tomu navíc přiřadíme neutrální styk čepelí (viz výše).

Jiný způsob rozdělení styků čepelí je dojde – li k němu rázem nebo smykem.

Ještě by bylo třeba si všimnout zda ke styku čepelí dochází v obraně nebo útoku.

Dále samozřejmě musíme rozebrat možnosti, jak krýt zahájený útok soupeře (případně jak krýt jeho odvetu).

Naopak není třeba proti uvedenému dělení nic doplňovat pro šavli.

Snad by bylo ještě vhodné připomenout, že způsob zachycení soupeřovy čepele se nikterak neliší od známých způsobů uskutečňování krytů (změn obranných poloh). Tedy jednoduché a složené. Přitom přímé polokružné a kružné.

 

Získání převahy nad soupeřovou čepelí

Uvedli jsme si, že ke získání převahy nad soupeřovou čepelí postačí, když během styku čepelí zaujmeme obrannou polohu ( fr.: l’angagement ). Tato převaha je ovšem poněkud diskutabilní ( i když Francouzi uznávaná ). Daleko spolehlivěji zajistíme převahu nad soupeřovou čepelí zaujetím vazby, což znamená, že soupeřovu čepel (její tenčí nebo hrot) zachytíme vlastním hrubím a číškou (povšimněte si prosím, že nehovořím o směřování soupeřovy čepele). Hovoříme v tomto případě o vazbě vlastní, opačný případ je vazba soupeřova ! Pokud jsme zachytili soupeřovu čepel ve vazbě je často účelné tuto vazbu změnit (což ovšem, vzhledem k bezprostředně dalšímu není nejšťastnější termín. Změnu vazby můžeme uskutečnit bez přerušení styku čepelí, hovoříme v tom případě o kružné a polokružné změně vazby (kružná kvarta, sixta, oktáva, polokružné změny : sixta – septima (serkl), septima – sixta nebo kvarta – oktáva, oktáva – kvarta. Dvě změny přitom uzavřou celý kruh. Při dalších změnách vazeb již dochází k přerušení styku čepelí a tudíž je převaha nad soupeřovou čepelí narušena. Samozřejmě je třeba se věnovat i možnosti zachycení vazby (vlastní) z vazby soupeřovy, což se uskutečňuje (jakoby ) kružným pohybem. Změny obranných poloh tedy vycházejí z právě popsaného způsobu změn vazby. Někteří však v tomto případě hovoří o přenosu vazby a změnu vazby si nechávají pro přechod vazby s přerušením ovládání soupeřovy čepele nebo dokonce se změnou držitele této vazby ( tedy mezi vlastní a soupeřovou – nejspíš nás ovšem bude zajímat změna vazby ze soupeřovy na vlastní) !

Z vazby můžeme uskutečnit útok, při zachování styku čepelí, tomu právě říkají Francouzi útoky na čepel (prises de fer - můžete číst : “príz de fer”). Nazývají je postupně :

Opozice (l‘opposition), což je v souladu s u nás užívaným názvoslovím, neboť během pohybu zbraně k zásahové ploše je současně soupeřův hrot vytlačován směrem ven (mimo náš platný povrch). Zde je snad na místě připomenutí, že zcela obecně můžeme vést bod buď přímo, s opozicí nebo v úhlu. Je to tedy podrobnější vysvětlení tohoto termínu. Samozřejmě nelze bodat v úhlu při současném styku čepelí, protože bod v úhlu vyžaduje vychýlení číšky (koše) zbraně od zbraně soupeřovy !

Druhou možností je křížení (l‘ croisé), přitom je soupeřova čepel uchopená v horním odkrytu převedena do inverzní polohy v dolním odkrytu (po kvart vazbě do bodu v poloze oktávy a ze sixt vazby do bodu v poloze septima.

Další z možností je vmyk( le liement )ze sixt vazby (oktáv vazby ) pokračuje bod v horním odkrytu a během pohybu pěsti směrem vpřed je soupeřova čepel vytlačena na vnější stranu. Vzhledem k způsobu bodu z vnitřní strany se ovšem klasicky útok vmykem provádí po sixtě do horního odkrytu a vmyk po kvartě do spodního odkrytu – je zde určitý technický rozdíl mezi tímto spodním vmykem a uvedeným křížením ! K vytlačení hrotu obránce zde dochází při pohybu pěsti kupředu, při křížení do strany. Jinak řečeno při vmyku provádíme bod přímo !

Francouzi používají ještě jeden útok, který lze přeložit jako “zabalení” (l‘ enveloppement ). Který začíná kružným pohybem vlastní zbraně a je dokončen jako vmyk.

V kombinaci těchto útoků na čepel z vazbami a jejich změnami můžeme dosáhnout velice široké palety nejrůznějších útoků na čepel a tudíž i velmi překvapivých útočných kombinací. Viz ale poznámka výše.

Musím zde připomenout, že při výcviku i při realizaci takovýchto akcí hraje nesmírnou roli správný rozestup !

Jistě jste postřehli, že jsem se nezmínil o útoku nazývaném (speciálně jako) “vazba–bod”. I když by takovýto útok patřil možná do tohoto odstavce . Je to zcela záměrné ! Vazba totiž neodstraňuje čepel (ačkoliv nad ní získává převahu) a když v okamžiku útoku opustíme soupeřovu čepel ( potom nechť rozhodčí dělá co umí), není nikde záruka, že vám dá právo útoku !

 

Odstranění soupeřovy čepele

Soupeřovu čepel ( z linky ) můžeme odstranit buď tlakem nebo rázem (úderem, battutou). Vytlačení se nazývá přetlak. Všechny akce tohoto typu se ovšem uskutečňují ve dvou šermířských tempech ! Proto prosím ta exkurze do francouzské učebnice ! Po vytlačení čepele soupeře mimo náš platný povrch můžeme provádět přímý bod bez jakéhokoliv omezení, třeba v kombinaci se záludy nebo pokračováním v akci na čepel.

 

Kryty útoků na čepel

Existuje významný rozdíl mezi prostým krytem soupeřova útoku ( třeba složeného ) a krytem akce na čepel nebo soupeřovy odvety. Tento kryt je zahajován z natažené paže. V zásadě můžeme krýt takovéto útoky přetlakem, povolem nebo změnou. Přitom přetlak je prováděn proti pohybu útoku. Povol se obecně provádí ve směru útoku, ale hrot uskutečňuje pohyb v převráceném směru. Např.: vmyky uskutečňované v horních polohách se povolem kryjí s hrotem dolů. Kryt změnou je sice nejobtížnější, ale na druhé straně představuje určité výhody, je proto žádoucí se s ním seznámit. Uskutečňuje se ve směru útoku a hrot ponechává v původním směru. Např.: sixt vmyk se kryje (jakoby) kružnou sixtou. Je přitom třeba hrotem obejít soupeřovu číšku ze spodní strany ! Jenom mimochodem je zajímavé jakým způsobem se změní realizace těchto krytů, když začne cvičit s pravákem levák !

 

Akce na čepel v šavli

Většina útoků na čepel v šavli se provádí rázem (tedy úderem na čepel soupeře. Přiznávám, že jsem nikdy neuznával (i pravidly) povolený odraz z vnější strany na čepel, která je v krytu, jako oprávněný, ať by byl veden na kteroukoliv část čepele. Z toho vyplývá můj názor na akce na čepel, které je třeba vést vždycky do čepele ve směru od těla obránce. Potom je už velice obtížné takový útok vykrýt. Abych nevzbudil podezření, že chci záměrně něco tajit : Takovéto odrazy je možno relativně snadno vykrýt povoly. Například odraz do polohy terca z vnitřního směru, s následným sekem na tvář vně lze vykrýt (snad jediným způsobem ), povolem do septimy. Existuje však relativně technicky snazší možnost : zabránit tomuto odrazu : kružnou tercou ( tato alternativa je velmi vzdálená včasnému výhybu ! ). Podobně odraz do polohy kvarta (následuje sek rubem na vnitřní tvář ) lze vykrýt povolem do primy (je zapotřebí ji zaujmout s pěstí hodně vysoko).

Ještě v této souvislosti považuji za svoji povinnost se zmínit o obranných akcích v šavli, nazývaných prises de fer, jde vlastně (o snahu) o zachycení soupeřovy čepele během jeho útoku, s pokračováním které jej okamžitě zasahuje. To se provádí jedním , často kružným, pohybem podobným máchu. Pokud bych měl dát radu jak se bránit proti této akci, tak nejjednodušším způsobem je jednoduchý rychlý a včasný útok.