Sportovní trénink je souhrn všech opatření teoretického i praktického rázu, zaměřených na dosažení nejvyššího sportovního výkonu v jednotlivé disciplině. V následující úvaze vycházíme ze základního výcviku ve fleretu.
Především se soustřeďujeme na trénink discipliny, nejprve z pohybového hlediska.
Přesnost zaujímání jednotlivých postavení a poloh je prvním předpokladem správného, přesného a hlavně rychlého(!), provádění šermířských akcí, které jsou vždy předpokladem jejich úspěšnosti.
V souvislosti s úspěšností se zmiňme ještě o rychlosti jinak. Neplatí totiž, že absolutní okamžitá rychlost automaticky znamená, že doba po kterou bude trvat celý pohyb je ta nejkratší ! Daleko větší význam pro úspěšnost uskutečňované akce než absolutní rychlost pohybu, má včasnost provedení, striktní omezení rozsahu pohybu a jeho přesnost. (Jednoduchým příkladem může být kryt přímého bodu kvartou : snaha o nejvyšší rychlost pohybu vede často k většímu rozsahu pohybu nežli je nezbytné, přitom často postačí mnohem menší rozsah pohybu, při menší absolutní okamžité rychlosti pohybu, pokud se pohyb krytu uskuteční ve správném směru – od těla – a současně se správným pohybem čepele – hrot nesmí zaostávat za pěstí (!) ale naopak pohyb pěsti předcházet. Zdůrazňuje se zde správné uchopení zbraně ! Hrot soupeřovy zbraně musí být zachycen v trojúhelníku zoupeřovy čepele – hrubí vlastní čepele a číšky). Přesná poloha dokončeného krytu je současně velmi důležitá pro provedení odbodu, který má vždy a bezprostředně následovat po krytu. Chybná poloha krytu bývá příčinou významného zpomalení odbodu(někdy dokonce i jeho znemožnění, při chybném rozestupu).
Vyučování jednotlivých poloh a postavení, včetně jejich změn je založeno na znalosti mechaniky popřípadě biomechaniky (mluvíme o teorii dynamického stereotypu). Zákonitosti práce svalů a současně teoretické zákonitosti průběhu pohybů vytváří nejzákladnější podmínky pro úspěšné provádění dílčích pohybů v šermířské akci. Základem zkoumání pohybů je vedle znalostí o skládání pohybů (vychází ze zkoumání skládání sil) povědomí o poloze a pohybech těžiště. Podstatnou roli při realizaci šermířských akcí, v detailu šermířských pohybů, hraje i zapamatování si správné polohy (každé části těla), která se posléze zapojí do pohybu. Člověk má ve svalech a šlachách receptory (jejichž funkce je založena na tlacích, které vyvolává tíha některých částí určitých orgánů), jejich pomocí je mozek člověka informován o poloze částí těla (např. končetin, ale i postavení trupu). Bylo prokázáno, že šermířský trénink velmi výrazně zdokonaluje schopnosti těchto receptorů vnímat a následně zaujímat přesně polohu různých částí těla(a prostřednictvím hmatu) i polohu zbraně. A samozřejmě si tyto správné polohy i odpovídajícím způsobem zapamatovat. Není tedy nezbytně nutná zraková kontrola správné polohy.
Dynamický stereotyp je termín, kterým popisujeme způsob naučení se složitější pohybové struktuře. V jeho počátku se snažíme o pochopení průběhu a účelu pohybu (přemístění, zásah). Dále následují vlastní pokusy o napodobení pohybu. Zvolíme nejjednodušší podmínky jeho provádění a opakování (!) pohybu. Následuje opakovaní provádění pohybu, současně s jeho zpřesňováním. Dalším opakováním se kvalita pohybu postupně zlepšuje. Počet opakování, potřebných pro dosažení potřebné kvality záleží jak na schopnostech cvičícího, tak i na náročnosti nacvičovaného pohybu. V každém případě se počet opakování pohybuje řádově v desítkách pokusů a nikoliv v počtu třeba tří či čtyř ! Procvičováním dosáhneme stadia, kterému říkáme pohybový návyk. Pohyb nebo pohybová struktura se tak provádí bez větších chyb v polohách nebo koordinaci.
V úvahách o působení sil v mechanice si musíme v první řadě uvědomit, že síly řadíme mezi vektory, Vektor je přitom vyjádřen velikostí, směrem a jeho působištěm. Máme – li na mysli svalovou sílu je její velikost úměrná průměru pracujícího svalu (počtu existujících svalových vláken), směr působení pak určuje směr pracujících (zkracovaných) svalových vláken, a místem působiště je úpon svalu na kost. Ihned si můžeme povšimnout, že pouze málokdy bude sval působit ve směru žádaného pohybu.
A tudíž i k provedení jednoduchého pohybu je obvykle zapotřebí spolupůsobení více svalů, které vyvolají působením svých sil výslednou sílu a tím pohyb, působící přesně v požadovaném směru. Samozřejmě, že obvykle nestačí jen vyvolání odpovídající síly, ale bývá zapotřebí i zcela konkrétní časová následnost a dokonce i proměnná velikost síly vyvolané určitým svalem, aby byl výsledný pohyb právě účelný a splnil potřebný požadavek na průběh pohybu. To všechno zahrnuje pohybová koordinace.
Jinou velmi důležitou okolností pro vyučování šermu jsou některé základní vědomosti o pohybu těžiště. Především si všimněme, že průběh pohybu těžiště tělesa (libovolného předmětu), které se nedotýká položky, je dán jednoznačně, v okamžiku odrazu směrem a velikostí impulzu, který pohyb způsobuje a již jej nelze (po tomto odrazu) změnit. Je možno zde poznamenat, že na pohyb těžiště je možno v některých případech, uplatnit působení některých dalších sil. Uplatní se například odpor vzduchu nebo vítr, jak je to patrné při delších letech v atmosféře (skok na lyžích, nebo let golfového míčku) . Tyto okolnosti jsou však s šermířskými pohyby zcela nesouměřitelné !
Optimální průběh šermířského pohybu vpřed či vzad lze popsat jako složený z velmi nepatrného zvednutí těžiště, které pohyb umožní a následného posunutí těžiště v požadovaném směru. To samozřejmě nejlépe umožňuje šermířský střeh, maximálně přizpůsobený tomuto požadavku. Ve střehu je třeba si vyhledat polohu těžiště tak, aby byl kdykoliv možný takový pohyb vpřed nebo vzad, který splní nejvyšší nároky na rychlost přemístění. Z tohoto hlediska má střeh velký význam.
Zajímavou okolností, která ovlivní (někdy velmi podstatně) průběh pohybu je využití zákona setrvačnosti (jeho důsledkem jsou ostatně i předchozí náznaky povědomí o pohybu těžiště). Zákon setrvačnosti říká, že těleso zůstává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu, pokud na něj nebude působit nějaká síla (která tento stav změní). Je zcela zásadní rozdíl v tom, jestli pohyb provádíme z klidu nebo potřebujeme změnit jeho směr (nejvýstižněji na opačný – protisměrný). Je na místě zde kritizovat, často používaný termín : „protipohyb“ – což je samozřejmě protimluv. Pokud potřebujeme změnit směr pohybu musíme nejprve uskutečňovaný pohyb zastavit (do klidového stavu) a potom teprve můžeme uskutečnit pohyb potřebným směrem. Na zastavení pohybu potřebujeme nejen energii, ale následně i čas a to v podmínkách šermířského boje může znamenat i zásah (obdržení nebo nedosažení). K demonstraci výhody využívání této vědomosti si uveďme přednost krytu prováděného současně se zvětšením rozestupu. Zvětšení rozestupu usnadní kryt, protože obránce získá k provedení krytu jistý čas navíc a přitom k vytlačení soupeřovy čepele ze směru na zásahový povrch je potřebí menšího rozsahu pohybu krytu. Poznamenává se ovšem ihned, že pokud je odsun většího rozsahu, zvětší se i rozestup pro provedení odvety (což je samozřejmě opět nevýhodou). Nicméně je velmi žádoucí uskutečnit útok při pohybu soupeře směrem vpřed (když zkracuje rozestup ). Má – li totiž v tomto případě krýt zkrátí se doba, kterou má šermíř k dispozici pro uskutečnění úspěšného krytu a navíc kryt obvyklého rozsahu (dostačující při krytu na místě) není dostačující k vykrytí útoku v této situaci.
Z předchozích úvah je zřejmé, jak mnoho zdánlivých maličkostí může podstatně ovlivnit průběh a tím i rychlost šermířských pohybů v šermířských akcích, a tím jejich výsledek aniž bychom se zabývali otázkami psychologie a taktiky , které mohou rovněž podstatně ovlivnit výsledek šermířského zápasu. Je tedy zřejmé, že máme – li na mysli dosažení vysoké šermířské výkonnosti nesmíme ani v nejmenším podcenit výchozí přesnost postavení a jednotlivých poloh, z nichž se odvíjejí další pohyby.
Na druhé straně je, v dnešní době, principiální otázkou co umožní zájemci o šerm relativně uspokojivé provozování šermu bez nároků na dosahování vysoké výkonnosti (nejvhodnější je zřejmě se zaměřit na šerm kordem, pokusy o provozování ostatních zbraní v tomto případě autor nedoporučuje).
V zásadě asi půjde o střehové postavení, přitom nemusíme dbát na maximální účelnost pohybů : vpřed – vzad maximální rychlostí, ale na druhé straně je žádoucí se starat o správné držení zbraně – je vhodnější užívat francouzské držení a polohu zbraně v dlaňové poloze (supinaci). To umožní citlivější vedení zbraně při uskutečňování zásahů i při krytech. Protože, je dosti obtížné naučit se dobře výpad, můžeme použít i fleše. Používáni fleše (překřížení nohou v útoku) je zakázáno v šavli. Nemusíme se přitom obávat používání předkroků, zákroků s předskoky i záskoky (zejména předkroky a zákroky nejsou pro vysokou výkonnost, p okud si šermíř nezafixuje přesné střehové postavení a pohyb po planši v předozadních pohybech) žádoucí. Je ovšem třeba dávat pozor na zvedání těžiště ve střehu ( cvičenec má oprávněný pocit, že je postavení pohodlnější ! ) ovšem důsledkem je výrazné prodloužení času, pro uskutečnění jakéhokoliv pohybu vpřed či vzad, protože před zahájením pohybu je třeba nohy napřed pokrčit!
Poznámka :
Dosud jsme se zaměřovali pouze na základní šermířskou techniku, která je vždy naprosto nezbytná. Nicméně v boji se soupeřem je třeba využívat i tak zvané speciální šermířské dovednosti. Zejména jde o dodržování rozestupu, přizpůsobení průběhu pohybu(akce) rozestupu nebo dovednost provádět výhyb při soupeřově pokusu o přetlak podle směru soupeřova tlaku. Vyšším stadiem těchto speciálních dovedností jsou tyto dovednosti uskutečňované se změnou rozhodnutí. Pro tyto speciální dovednosti je charakteristická, potřeba času na ono rozhodnutí ! Čas na správné rozhodnutí se nepohybuje ve zlomcích vteřiny ale v jejích jednotkách(!) i při dokonalém nacvičení dvou (i více) možností pro výběr. Jako příklad těchto speciálních dovedností se nejčastěji uvádí odsek po šavlovém krytu mimo soupeřův (intuitivně) nastavený kryt. Šermíř nesmí odsekávat okamžitě. Protože takovýto odsek velmi často skončí na nastaveném krytu. Šermíř se v krytu, před odsekem pozastaví, vyhodnotí soupeřův nastavený kryt a vlastní odsek umístí do jiného odkrytu. Ovšem pozastavení v krytu dá útočníkovi šanci platně pokračovat v útoku. Právo na odvetu totiž získá obránce jenom pokud provede odvetu okamžitě, bezprostředně po krytu.