Význam supinace pro vedení zbraně
Úvodem bych chtěl uvést dvě věci, jedna z nich mne inspirovala k uskutečnění následující úvahy. Druhá je poznámka, že o supinanci, která nám pomáhá při vedení zbraně mluvíme výhradně v bodných zbraních. Tou úvodní věcí je dotaz , zkušeného trenéra šermu, který přemýšlel, jak odnaučit šermíře používat zbraň jako harpunu. Ví totiž, že házení hrotu směrem k zásažné ploše nepřináší nic dobrého, spíš věci komplikuje. Dále o tom pouvažujeme. Co je to supinace ? Poměrně přesně je to anatomické vyjádření vzájemné polohy loketní a vřetenní kosti paže, pro nás té, která drží zbraň. V supinační poloze jsou obě kosti víceméně rovnoběžně. Abychom se vyhnuli tomuto slovu, stačí hovořit o dlaňové poloze ruky, držící zbraň. Dlaň přitom směřuje vzhůru. Supinační (či dlaňová) poloha má velký význam jak v obraně, tak při útoku. I když je třeba podotknout, že v běžném životě se s touto polohou příliš často nesetkáváme, mnohem častěji zaujímá ruka polohu pronační, což znamená, že již zmíněné kosti (vřetenní a loketní ) jsou zkříženy. Postavíme – li se do stoje spojného či spatného a necháme ruce volně podél těla, zaujímají obě předloktí určitou neutrální polohu. Pokud paže potom zvedneme do upažení budou předloktí v poloze pronační. Což , zdá se, je přirozené a pohodlné. Jenomže více než na pohodlí musíme myslet na správnost a přesnost zaujímaných poloh ruky, při obranných i útočných akcích. Zde se tedy musíme zamyslet nad držením zbraně. Jeden ze starých učitelů šermu, absolvent důstojnické šermířské školy Rakousko-Uherska, vysvětloval, že zbraň (tedy z počátku fleret) musíme držet jako ptáčka : dostatečně pevně, aby nám neuletěl, ale tak jemně, abychom jej nezamáčkli. Zbraň, tedy fleret nebo kord musíme držet jen konečky prstů, tak aby jílec (ať zbraně francouzského typy, tak belgického !) trvale spočíval v prohlubni mezi palcovým a malíkovým valem dlaně. Ukazovák přitom spočívá ze spodní strany na jílci druhým článkem ukazováku, přičemž je vzdálenost tohoto prstu od vnitřní strany číšky má být asi 1 cm. Zůstává tam volný prostor. Ostatní prsty zajišťují přitlačení jílce do popsané, správné polohy mezi palcovým a malíkovým valem dlaně. Při takovémto, správném držení zbraně není držení jílce belgického typu o nic pohodlnější nežli u typu francouzského! A chybné držení zbraně je právě důvodem, proč mnozí šermíři bodají harpunovým způsobem. Zatlačení celého jílce do dlaně je v každém případě významnou chybou, podobně jako ohnutí zápěstí v kterémkoliv směru. Mezi dlaní a jílcem musí zůstat vždy volný prostor, to zajišťuje, že je zbraň držena jen posledními články prstů (pouze ukazováček činí výjimku – opírá se o jílec druhým článkem nebo prvním a druhým článkem současně). Správné držení zbraně je velmi významným počinem pro správné provádění prakticky všech technických šermířských prvků, špatní trenéři nedoceňují tuto důležitou dovednost. Začínající šermíři mají často tendenci správné držení zbraně podceňovat a nevěnují mu dostatečnou pozornost, což se nakonec projeví až v tom, že nebudou moci vůbec uskutečnit některé technické prvky. Přesnější specifikace držení zbraně je samozřejmě nutná pro provádění jednotlivých poloh. Nejprve budeme zkoumat střeh (horní). Nejlépe když budeme vycházet z toho jak správný střeh zaujmout ( zde je vhodné poznamenat, že tento střeh tvoří optimální východisko pro vedení bodu). Představme si, že střeh budeme zpočátku zaujímat ve dvou dobách (později to není samozřejmě nutné). V první době natáhneme ozbrojenou paži před rameno (směrem k soupeři) do vodorovné polohy a zaujmeme supinační polohu. V druhé době potom paži mírně pokrčíme v lokti, loket přitom přitáhneme směrem dovnitř a dolů, což zde znamená směrem k břichu, jakoby do strany. Supinační poloha nám přitom zajistí optimální rozsah pokrčení paže. Držení zbraně (jak popsáno výše) zůstává beze změny ! Provedení bodu je potom evidentně docela jednoduché. Ze střehu (i v případě, že bychom dali přednost střehu třeba spodnímu) se vrátíme do první polohy pro zaujímání střehu a provedeme bod (ať je to náponem paže nebo výpadem). Velmi častou chybou, nejvíce u začínajících šermířů, je, že neudrží správnou střehovou polohu v průběhu volného šermu (zápasu) a přesunou pěst z optimální polohy směrem dovnitř, jak je popsáno výše, a tím se odkryje část zásahové plochy (rameno). Připomínám, že ještě podstatnější nežli ve fleretu je přesné udržení pěsti ozbrojené ruky ve vnější poloze při šermu kordem. Samozřejmě je možné vhodněji bojovat s výchozí polohou sixtou jako střehem. Potom je ovšem dílčí odkrytí části zásahové plochy ještě viditelnější (pro soupeře !), pokud šermíř připustí posun ozbrojené ruky směrem dovnitř. Nejsnazší zajištění přesné polohy ozbrojené ruky v průběhu boje je její setrvalé udržení v supinační poloze. Je přitom zcela lhostejné zaujímá – li šermíř střeh, oktávu nebo sixtu. Poznamenává se, že pro zahájení bodu (jak přímého, tak nepřímého - tj. s počátečním výhybem se soupeřovy vazby). Je výhodnější střehová poloha (provedení bodu je snazší), neboť není třeba měnit směr čepele zbraně. To má význam zejména pro začínající šermíře. V obranných polohách, sixtě a oktávě, je třeba důsledně dodržet supinační (palcovou) polohu ruky či pěsti. Je známo (a potvrzeno mnoha výzkumy), že se šermíři během výcviku naučí velmi přesně zaujímat přesnou polohu končetin a zejména ozbrojené ruky a to i v polohách, které s uskutečňováním poloh těsně svázaných se šermem třeba vůbec nesouvisí (souvisí to se schopnostmi lidského mozku). Poněkud mimořádná poloha paže v supinaci je velmi nápomocná tomuto učení se přesné poloze (u ozbrojené paže) neboť tlaková tělíska ve svalech a šlachách, vnímající tlak při zkracování svalů a tím polohu jednotlivých kostí, jsou méně „opotřebovaná“ a tedy na změny tlaku citlivější. Šermíř, totiž, při šermířském zápase (nebo volném šermu) musí velice přesně vnímat polohu všech končetin ( a dvojnásob to platí pro ozbrojenou paži), aniž by tomuto zjišťování mohl věnovat mimořádnou pozornost, uvědomění poloh musí být z podstatné části mimoděčné – automatické. Supinační (dlaňová) poloha ruky tak zajišťuje správnou polohu paže ve střehu nebo sixtě a zabraňuje i vychýlení lokte směrem ven (to je bočním směrem k zádům), při provádění bodu (včetně pohybu lokte při výhybu). Tím způsobem je zabráněno i pokrčování paže během provádění bodu, což právě způsobuje snaha o hození hrotu směrem dopředu (hrot uskutečňuje zášvih),a tím se vlastně bod neprovede plynule, ale ve dvou fázích a rozhodčí, pokud to postřehne, nemůže útok považovat za plynulý s trvalým ohrožováním platného povrchu, což je požadováno pravidly fleretu. Stejně tak je v kordu je tímto vyvoláno pozdržení bodu. Pravidla dokonce požadují, k tomu, aby bod mohl být považován za platný, aby hrot zasáhl platný povrch soupeře dříve nežli se dotkne výpadová (přední – tj. vpředu stojící) noha země. Není ovšem v silách rozhodčího tuto časovou souslednost posoudit. I když z technického hlediska je tento požadavek zcela na místě. Stejně jako sixtu (poloha vnější vztyčná) je i oktávu (poloha vnější sklopná) zapotřebí zaujímat v supinační poloze, se stejnými důsledky chyby jako při sixtě. Závěr : Naučení se používat zbraň v supinační poloze ruky přímo zabraňuje uskutečňování některých technických chyb (vytlačování lokte do vnější strany – tím obtížněji nebo špatně prováděnému krytu, obtížně proveditelnému odbodu a házení hrotu při bodech), které brání úspěšnému provádění některých krytů (sixty a oktávy), například pokud těchto poloh používáme při kružných krytech. A naopak usnadňuje přesné zaujímání uvedených obranných poloh , čímž se zpřesní uskutečňování krytů v uvedených polohách a některých odbodů.